Baškirský kůň
Baškirský kůň se zdá být původním prastarým typem, který se vyvinul v chladném klimatu. V poslední době však byla k baškirům přikřížena některá cizí plemena, aby zvýšila jejich výkonnost a kvalitu. Původní primitivní plemena koní-baškirský kůň. Baškirský kůň neboli baškir patří zcela jistě mezi nejpodivuhodnější plemena koní na světě. Již odedávna je chován na jižních svazích Uralu v povodí řeky Belaja (přítok Kamy) na přilehlých stepích národem Baškirů. Těm slouží jako univerzální dopravní prostředek-jezdecký kůň, soumar i tažný kůň k...

Číst dále

Bosenský horský kůň
Bosenský horský kůň, pony podobný huculovi Domovem tohoto plemene, které se často počítá k archaickým, je nepřístupná hornatá oblast ve vnitrozemí Balkánského poloostrova, Bosna a Hercegovina. Tato část balkánu nikdy nebyla hustě osídlená a vždy tu byly nedostupné kouty, kde se dlouho udržela původní zvířena. Nejspíše tady až do středověku přežíval lesní typ tarpana, původního evropského divokého koně, po němž bosenský kůň mnoho znaků zdědil. Považuje se dokonce za jednoho z nejčastějších představitelů těchto divokých koní. Proto se také označuje...

Číst dále

Huculský kůň
Huculský kůň (tzv. hucul) je malé houževnaté plemeno koně, chované původně především v Karpatech. Své jméno získal podle etnika rusínských horalů Huculů. Patří mezi přímé potomky již vyhynulého tarpana. Historie Historie tohoto houževnatého horského koníka se nepočítá na stovky, ale zřejmě na tisíce let. Je možné, že vznikl přímo z tarpana lesního již v některém z období pleistocénu. Jeho domovinou jsou především rumunské a ukrajinské Karpaty. Původní využití tohoto koně bylo v zemědělství a v zápřahu. Tento kůň má předky...

Číst dále

Jakutský kůň
Jakutský kůň je plemeno nevysokých, otužilých koní původem z Jakutska, tedy severovýchodní Sibiře v povodí řeky Leny. Vzhled Jakutský kůň není příliš vysoký, ale má velmi robustní stavbu těla. Někdy bývá řazen mezi poníky, protože v kohoutku měří pouze 134 cm, obvod hrudi však činí až 166 cm a hmotnost 220-230 kg. Zimní srst může dosáhnout délky až 10 cm, proto mu zima vůbec nevadí. Vytvořily se dva typy, menší verchojanský a trochu větší jihojakutský se souměrnější stavbou těla. Klisy...

Číst dále

Kabardinský kůň
Kabardinský kůň pochází ze severního Kavkazu. Je to kůň, který snese tvrdou práci v těžkém terénu, sněhu i v prudcích tocích řek. Má velkou schopnost najít cestu v mlhách i tmě, díky jistému a vyrovnanému kroku. Je velmi poslušný, vytrvalý, ale i tvrdý. Je využitelný nejen jako jezdecký kůň, ale i ve všech druzích zápřahu. Někteří koně jsou i přirození mimochodníci. Vyniká vytrvalostí na velké vzdálenosti. Vznikl křížením karabašskými, perskými a turkmenskými koňmi.Kabardinští koně mají chody,které možná nevynikají elegancí plemen...

Číst dále

Kazašský kůň
Kazašský kůň je starobylé plemeno (13. - 14. století), u kterého se předpokládá, že je potomkem asijských divokých koní (kertag). Vznikl v Kazachstánu, státě bývalého SSSR. Plemeno bylo ovlivněno širokou škálou jiných plemen, především mongolským koněm, arabem, karabairem, achaltekinským koněm a rovněž přidáním krve moderních plemen, jako jsou anglický plnokrevník, orlovský klusák a donský kůň. V současné době se chová asi 300 000 koní. Popis a charakteristika: Existují dva typy kazašského koně, a to adajevský pony a džabe. Adajevský pony...

Číst dále

Kůň Převalského
Kůň Převalského (Equus przewalskii, Poliakov, 1881) neboli kertak (někdy psáno kertag) je jediný žijící předek našeho zdomácnělého koně. Dnes už se s ním nesetkáváme téměř nikde jinde než v zoologických zahradách, mj. v Praze. Před několika lety bylo za spolupráce Zoo Praha několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského, kde se tato skupina úspěšně množí. Další koně by do Mongolska měli být převezeni v červenci 2014. Kůň Převalského žije v soudružných dlouhodobých stádech, která cestují do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje –...

Číst dále

Minusin
Minusin Tento sibiřský kůň patří k plemenům stepních koní a byl vyšlechtěn v Krasnojarském kraji na jihozápadní Sibiři. Dnes se chová především v Sajanských horách a v oblasti Tuvy. Popis a charakteristika: Je to poměrně statný kůň, průměrná výška v kohoutku je 144 cm. Je blízký baškirskému koni a podobně jako on se velmi obratně pohybuje v horském terénu. Má hrubou hlavu, silný, svalnatý krk s hřebenem a nepříliš dlouhou hustou hřívu a ocas. Srst má delší a v zimě...

Číst dále

Mongolský kůň
Mongolský kůň je primitivní a velmi staré plemeno koně původem z Mongolska. Historie Toto plemeno archaického koně žije v Asii, hlavně v Mongolsku, ale také v Tibetu a severovýchodní Číně. Do východní Evropy se dostal už v 13. století v době mongolských nájezdů. Byl časem smíchán s jinými plemeny (vč.koně Převalského) a tak se vyskytuje s řadou odlišností. Vyvinuly se tak typy označené jako wučumusin, hailar, saňo, sanpei a ili. Stavba těla Výška v kohoutku je 129-145cm a bývá označován...

Číst dále

Polesský kůň
Polesský kůň Toto plemeno vzniklo na Ukrajině a v Bělorusku a k jeho předkům se počítají kromě neprošlechtěných potomků tarpana i koně žmudští, litevští a ruští. Severní typ z Běloruska je menší, ukrajinský je větší a ušlechtilejší. Popis a charakteristika: Výška se pohybuje kolem 132 cm, délka je 136 cm, obvod hrudi měří 149 až 153 cm a holeň je útlá, nemívá obvod větší než 17 cm. Hmotnost kolísá kolem 300 kg. Středně velká hlava má rovný profil, krk je...

Číst dále

Polský konik
Konik je nejčistší potomek lesního tarpana. V Polsku se lesní tarpan vyskytoval nejdéle a dochovalo se zde plemeno jemu nejpodobnější. V současné době se Poláci  snaží o co možná nejlepší rekonstrukci tarpana. Konik má většinu znaků tarpana, ale nemá stojatou hřívu. Konici jsou velmi ochotní a pracovití, na svou výšku také dost silní. Může sloužit i jako jezdecký pony pro děti. Konik má primitivní rysy, krátký, mohutný krk, krátké, ale pevné nohy s kvalitními kopyty, krátký hřbet a kulatou záď. Původně...

Číst dále

Vjatka
Vjatka je starobylé plemeno vyšlechtěné v Udmurtské oblasti v povodí řeky Vjatky a Kamy v Rusku. Ve 14. století došlo ke stěhování kolonistů z Estonska, kteří sem imigrovali estonského kleppera. Tito koně se úspěšně kžížili s původními lesními koňmi, což se příznivě projevilo v pozdějším období. V období válek bylo toto plemeno téměř na vyhynutí a i dnes existuje jen kolem 2000 jedinců. Řízený chov byl zahájen v roce 1844 v zemském hřebčinci Vjatka. Chová se také v Kirovské oblasti....

Číst dále

Velšský pony
Velšský pony (welšký pony) je původním domovem velšských poníků jsou kopce a údolí Walesu, kde bývají tvrdé zimy a chudá vegetace. Tyto podmínky během staletí vytvořily tvrdá a odolná zvířata, která byla schopná přežít. Později byly poníci ohroženi například ediktem Jindřicha VII., který přikazoval zabít všechny koně nižší než 15 pěstí (cca 150cm), protože bylo potřeba snížit stavy a malí koně nebyly vhodní pro armádu. Poníci přežili jen díky tomu, že se pohybovali v nedostupných horách. Šlechtění Velšského ponyho začalo...

Číst dále

Albinotická siamská kočka
Albinotická siamská kočka Albinismus u koček je způsobena nedostatkem melaninu a pigmentace; albín kočky jsou velmi vzácné. Co je albinismus u koček? Albinismus je genetické onemocnění, ve kterém je naprostý nedostatek barvy nebo zabarvení. Pro to, aby kotě se narodil skutečný Albino, matka i otec musí nést genetickou vadu pro albinismus. Albína poznáte až při bližší prohlídce, zejména z očí a kůže, odhaluje řadu rozdílů. První a nejjednodušší, a nejdůležitější rozdíl mezi bílou kočkou a albínským lze nalézt v očích....

Číst dále

Americký curl
Americký curl je plemeno kočky, jehož typickým znakem je neobvyklý tvar uší, které se sklápějí dozadu k temeni hlavy (viz obrázky). Jméno plemene bývá též překládáno jako americká kadeřavá kočka, tento název je ovšem poněkud matoucí, neboť navozuje dojem kočky s kadeřavou srstí. Srst curlů přitom není nijak neobvyklá. Kadeřavost se u tohoto plemene týká skutečně pouze uší. Správný překlad by tedy měl znít americká kočka s kadeřavýma ušima. Plemeno je uznáváno všemi velkými mezinárodními chovatelskými organizacemi (FIFe, CFA, TICA)....

Číst dále

Australian Mist
Australian Mist (dříve známý jako skvrnitá Mist) je plemeno z kočky vyvinuté v Austrálii. Historie  Toto plemeno byl vyvinut Truda Straede v Austrálii v roce 1976. Toto plemeno vzniklo zkřížením barmské, habešské, a různé domácí krátkosrsté kočky, vznikla krátkosrstá kočka a skvrnitá srst. Název byl změněn z "Skvrnitý Mist" na "Australian Mist" v roce 1998, kdy bylo přijato v rámci plemene. Vlastnosti Australský Mlhy jsou střední krátké chlupy, kočky s kulatou hlavou a velké oči. Srst je velmi krátká. Australské Mists nevyžadují mnoho...

Číst dále

Balinéská kočka
Balinese kočka (anglicky: Balinese) je štíhlá kočka s jemnou kostrou a jemným královským vzhledem, doopravdy výhradně společenské plemeno. Je nejspokojenější, když může být ve společnosti člověka nebo ve středu dění. Je velmi zvědavá, neunávná při svém zkoumání vysavačů, kbelíků a nákupních tašek. Její válcovité tělo je schopné artistických výkonů á la Houdini. Veterináři vědí, že podobně jako siamka je mistrní úniku ; je schopná protáhnout se klíčovou dírkou. Balinesky jsou velmi energické, potřebují psychickou i fyzickou činnost. Tato kočka má...

Číst dále

Barmská kočka
Barmská kočka (thajsky: supalak, což znamená nosící štěstí, krásná a nádherná) je plemeno kočky domácí dělící se na dva podtypy: americká barmská kočka a evropská (též britská) barmská kočka. Barmskou kočku nelze zaměňovat s „posvátnou barmskou kočkou“, kterou je birma. Většina soudobých barmských koček je potomkem jedné konkrétní kočky jménem Wong Mau, která byla dovezena v roce 1930 z Barmy do Ameriky. Většina chovatelských organizací uznává jen jeden typ barmských koček – buď evropský (např. FIFe) nebo americký (např. TICA)....

Číst dále

X