Španělský vodní pes

Španělský vodní pes (španělsky Perro de Agua, anglicky Spanish Water dog)

je známý také jako andaluský turecký pes, je poměrně staré psí plemeno pocházející ze Španělska.

Historie

Zemí původu španělského vodního psa je Španělsko, kde se dodnes vyskytuje mnoho jedinců. Plemeno je poměrně staré, první zmínky o něm jsou z první poloviny 17. století. Přesto, že toto plemeno spadá dle FCI do sekce vodních psů, jeho původním využitím byly pastevecké práce, jako je nahánění dobytka, většinou ovcí. Později se prokázal i jako dobrý hlídač majetku a pomocník rybářů, kterým vytahoval sítě na břeh a naháněl ryby. Jejich předky jsou nejspíše portugalští vodní psi a francouzští barbeti, ale protože se do dnešní doby žádné písemné informace o křížení nezachovaly, je to pouze domněnka.

V roce 1973 započal první čistokrevný chov těchto psů. V roce 1981 se první jedinci tohoto plemene objevili i na výstavě ve Španělsku a o pár let později v roce 1985 byl sepsán první standard plemene o španělský vodní pes byl provizorně uznán FCI — oficiálně se tak stalo až v roce 1992 při zasedání FCI v Dortmundu.[2]

Oficiální používaná zkratka je SVP.

Dospělý pes

Povaha

Španělský vodní pes je inteligentní a bystrý pes s hravou a veselou povahou. Dobře se cvičí, ale je i velmi aktivní a potřebuje pohyb. Je temperamentní a vždy ostražitý, loajální ke své rodině, kterou si hodně oblíbí, může se na ní stát dokonce závislý. Má rád práci ve vodě, ale i veškerý pohyb. Má vlohy pro pastevectví i pro lov a v obou dvou disciplínách ho lze uplatnit. Je citlivý a nemá rád bití.

Je to dobrý hlídač, nejen kvůli svému vysokému hlasu, ale i pro svoji loajalitu, odvahu a potřebu chránit svého majitele a jeho majetek. Není přehnaně agresivní a i když hodně štěká, jen málokdy kouše. Nikdy by vědomě neublížil majiteli.

Děti má rád a má s nimi nekonfliktní vztah, avšak tahání ho za srst ho bude bolet, je tedy dobré nejdříve děti seznámit s tím, jak se ke psu mají chovat.

Je vhodné jej chovat ve smečce s jinými psy. Vychází s nimi dobře, není vůči nim ani příliš dominantní. Protože má ale sklony pronásledovat rychle se pohybující předměty, seznamován s jinými zvířaty musí být již od útlého věku.

Péče

Výstavní španělský vodní pes v Estonsku

Péče o srst

Srst vyžaduje každodenní pročesávání a střihání alespoň 2x v roce. Výstavním jedincům dokonce jejich majitelé ručně rozplétají srst od konečků až po kůži. Není vhodné ho často mýt šamponem, protože jeho srst by mohla začít plstnatět a pokud by po vykoupání nebyl dobře rozčesán, srst by se zacuchala do hustých chuchvalců.

Pohyb

Vyžaduje neustálou zátěž a pohyb. Pokud se nudí, může začít ničit všechny věci v jeho dosahu, což může přerůst až k záchvatům. Nejoblíbenějším typem pohybu pro něj je plavání nebo chůze. Chůze ho baví, ale není dobré nechávat ho běhat v prachu, který by se mu nabalil na srst.

Výcvik a výchova

Výchova španělského vodního psa by měla být naprosto bez násilí, protože tento pes je velmi citlivý a mohla by se u něj vyvinout agresivní reakce na vás. Může je vést i člověk nezkušený, který teprve s kynologií začíná. Výcvik je nutný.

fotografie zde


 

Základní informace
země původu Španělsko Španělsko
využití Původní: Pastevecký pesDnes: Vodní záchranář, společník
Tělesná charakteristika
hmotnost Pes: 18-22 kgFena: 14-18 kg
výška † Pes: 44-50 cmFena: 40-46 cm
barva Většinou jedno- až dvoubarevné, v různých odstínech bílé, hnědé, šedé a černé.
Klasifikace a standard
skupina FCI Slídiči, retrívři a vodní psi
sekce FCI Vodní psi
ČMKU standard
zdroj: wikipedie