Orientální kočka

Orientální kratkosrstá kočka (Oriental Shorthair Cat)

Existuje více jak 40 barevných variant, z nichž nejznámější je hnědá, nebo-li havana orientální kratkosrstá kočka, která připomíná barvu havanského doutníku.

PLEMENO:
Krátkosrstých koček.
PŮVOD:
Tyto elegantní oientální kratkosrstékočky vznikly křížením „siamských“ koček s obyčejnými domácími kočkami. Plemeno vzniklo v Anglii, přiznáno bylo v roce 1972 a šíří se v Americe, Austrálii a na Novém Zélandu, již od roku 1977.
VELIKOST:
Střední.
HMOTNOST:
V rozmezí 4 až 6,5 kg.
SRST:
Existuje více jak 40 barevných variant. Nejznámější je hnědá oientální kratkosrstá kočka nebo-li „havana“, která připomíná barvu havanského doutníku. Toto plemeno vzniklo a standard získalo v roce 1958 ve Velké Británii. Existují ještě také „eboni“, což je černá, zelenooká krasavice, modrá se zelenýma očima, kouřová, liliově–proužkovaná, tzv. „nacpaný karton“. Libovolné zbarvení srstového pokrytí želvové, tygří. Srst je lesklá, krátká, vydatně přiléhající k tělu.
HLAVA:
Hlava má klínovitý tvar.
NOS:
Nos je rovný a dlouhý.
UŠI:
Uši má velké a špičaté.
OČI:
Oči jsou středně velké a široce posazené.
TĚLO:
Tělo těchto koček je středně dlouhé, protáhlé a pružné. Nohy mají dlouhé a ztepilé. Tlapy nevelké a oválné.
OCAS:
Orientální kratkosrstá kočka má dlouhý, tenký a zašpičatělý ocas
CHARAKTER:
Charakter Orientální kratkosrsté kočky je mírný, snášenlivý a přítulný. Je však také energická a živá, nadmíru chytrá, lehce se učí např. přijít, když ji zavoláme, a přinese nám naše „odložené věci“.
OSTATNÍ POPIS:
Jedinou jejich slabostí je zvýšená vášeň k teplu.
PÉČE:
Pečovat o tato zvířata není potřeba.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF,FIFé,CFA,TICA

SIAMSKÉ A ORIENTÁLNÍ KOČKY – historie

Původní vlastí tohoto tradičního plemene je Siam (dnešní Thajsko). První kočky s modrýma očima se zcela zvláštním, do té doby neznámým zbarvením, byly dovezeny do Anglie roku 1884. Zde si získaly mnoho príznivců a na mnoho let byly mezi prvními nejžádanějšími známými plemeny koček. Během času se změnil vzhled siamských koček na štíhlé a elegantní plemeno a výrazně rozšíril počet jejich barevných variant. Kromě toho došlo ke změnám v exteriéru těchto koček. Původní kočky šilhaly a měly zalomené konečky ocásku. Zatímco v počátcích jejich chovu byly tyto znaky žádoucí, postupem let bylo zjišteno, že se jedná o dedičné defekty, a proto se začaly z chovu vyřazovat.

Siamská kočka má hlava dlouhou, klínovitou s rovným profilem. Uši má velké a široce nasazené, končetiny i ocas dlouhé. Trup koček musí být elegantní. Její srst je krátká a nemá podsadu. Proto je těsně přilehlá k tělu, čímž vyniknou její elegantní tvary. Odznaky – zbarvení těchto koček je tmavá maska, uši, končetiny a ocas musejí být v dobrém kontrastu se světleji zbarveným tělem. Oči siamek jsou modré. Tyto kočky mají takzvaně psí povahu, vyžadují pozornost svého pána, jsou velmi zvědavé a bez jejich asistence se nic doma neobejde. Jsou to také kočky velice inteligentní a rády se učí. Není výjimkou, že dokáží aportovat malé předměty nebo chodit na vodítku.

Orientální krátkosrsté kočky jsou elegantní, štíhlé a podobají se kočkám siamským, ze kterých byly vyšlechtěny. Jsou poměrně mladé plemeno bez odznaku se zelenýma očima. Tyto kočky se těší značné oblibě, takže počet jejich barevných variant se stále rozšiřuje. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v padesátých letech v Anglii ze siamské kočky s čokoládovými odznaky krížením s jednobarevnými evropskými krátkosrstými kočkami a jako
plemeno uznána v roce 1958.

V současné době uznává FIFe v této skupině několik desítek plemen a barevných variet. Orientální krátkosrsté kočky mají tělo středně dlouhé, štíhlé a pružné, na dlouhých, jemných končetinách s malými, oválnými tlapkami. Zadní končetiny jsou poněkud vyšší než přední. Krk mají dlouhý a jemný, ocas dlouhý, rovný a špicatý. Tělo, končetiny včetne tlapek, hlava a ocas mají být v primeřeném poměru a mají působit harmonicky. Hlavu mají dlouhou, dobře formovanou, sbíhající se rovnoměrně k jemnému čenichu, s dlouhým nosem a výraznou bradou.

 

fotografie zde


 

Orientální dlouhosrstá kočka – javánská (Oriental Longhair (Javánka))

Orientální dlouhosrstá kočka (javánská) je plemeno dlouhosrstých koček. Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočička.

PLEMENO:
Dlouhosrsté kočky.
PŮVOD:
Zkřížením Orientální krátkosrsté kočky s Balijskou kočkou byly vytvořeny hedvábné orientální kočky s polodlouhou srstí. Došlo k tomu v roce 1985 v Severní Americe v chovatelském zařízení Sholine paní Sheryl Ann Boyle.
PŘIKŘÍŽENÁ PLEMENA:
Siamské kočky, Balijské kočky a Orientální krátkosrsté kočky.
VELIKOST:
Orientální dlouhosrstá kočka je středně velká kočka.
HMOTNOST:
V rozmezí 4,5 až 6 kg.
SRST:
Srst je krásně hedvábná a těsně přiléhá k tělu.
CHARAKTER:
Orientální dlouhosrstá kočka je přátelská, mazlivá, čilá a podnikavá kočka.
PÉČE:
Orientální dlouhosrstá kočka nevyžaduje žádnou zvláštní péči.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé, CFA, TICA

Povídání o plemeni:
Javánka podobně jako balinéska nemá žádnou souvislost s indonéským ostrovem, podle kterého byla pojmenována. Škoda, že toto poetické pojmenování se oficiálně změnilo na orientální dlouhosrstá, neboť podle logiky věci, by se balinésky měly nazývat siamské dlouhosrsté kočky. Další používaný název pro toto plemeno je mandarín.

Javánka je relativně nové plemeno, které vzniklo křížením balinésky a orientální krátkosrsté kočky. Na jejich vyšlechtění se nezávisle na sobě podíleli chovatelé ze Spojených států a Británie. Javánka je tedy považována za mladší plemeno než balinéska a první výraznější osobnosti tohoto plemene se objevili až v 70-tých letech 20. století.

Na javánky se vztahuje stejná charakteristika jako na orientální krátkosrsté kočky, samozřejmě s výjimkou délky srsti. A nebo se dá říct, že je to plně zbarvená balinéska. Javánky jsou štíhlé, dlouhé, elegantní kočky s hedvábnou srstí bez podsady. Hlava tvoří trojúhelník, uši jsou velké a nízko nasazené. Nos je dlouhý a rovný, oči zelené, mandlové a zešikmené, což dává javánkám tajuplný orientální výraz.Tělo je jemné, ale dobře osvalené s dlouhým krkem. Nohy jsou vysoké a štíhlé, s malými oválnými tlapkami. Ocas je dlouhý, dobře osrstěný jemnou, hedvábnou srstí. Srst na těle je také delší, ale přilehlá, bez podsady, krčního límce a necuchá se, proto je péče o ní jednoduchá.

Zbarvení javánek je stejné jako u orientálek, tj. v barvách plných (černá, čokoládová, modrá, lilová, červená, krémová, skořicová, plavá), želvovinové, navíc mohou být s kresbou (mramorovaná, tygrovaná, tečkovaná, ticked tabby), nově i se stříbrným tipingem a stínovaná. Existuje i čistě bílá javánka se zelenýma očima. Trochu matoucí uznávání barevných variet je u CFA, kde jsou pod javánkami zařazeny skoro všechny balinésky, kromě čtyř siamských typů se sealovými, čokoládovými, modrými a lilovými (v USA ledovými) odznaky (tzn., že např. balinéska s červenými odznaky nebo balinéska s lilovými odznaky s kresbou je v CFA vedena jako javánka).

Javánka je milá, inteligentní a aktivní kočka, která trpí nechutí být sama. Nejšťastnější je, když se zabývá nějakou činností ve společnosti svého člověka.

Křížení orientálních krátkosrstých koček s javánskými je povoleno kvůli vylepšení typu javánek. Koťata narozená z tohoto spojení se nazývají varianti a nelze je použít zpětně do chovu krátkosrstých orientálek. Rovněž křížení balinések a javánek mezi sebou je možné.

fotografie zde


 

zdroj: www.celysvet.cz

zdroj: www.celysvet.cz