Dalmatin

Dalmatin

je psí plemeno původem z Chorvatska. Je uznané Mezinárodní kynologickou federací (FCI), která jej řadí do 6. skupiny. Číslo oficiálního standardu je 153.

Původ

Dalmatin.JPG

Dalmatin patří mezi nejstarší známá plemena, existující několik tisíc let – na nástěnných malbách hrobek egyptských faraonů se objevují vzhledově stejní psi, avšak s postavouchrta; je možné, že už tito psi se podíleli na vzniku plemene dalmatin. Církevní kroniky ze 14. století a z roku 1719 naznačují s velkou mírou pravděpodobnosti, že dalmatin pochází z východního středomoří, pravděpodobně z Dalmácie (Chorvatsko), odkud se rozšířil po Evropě vodní cestou – britští námořníci si ho tak oblíbili, že si ho přivezli doSpojeného království. Tam se tito psi hned stali oblíbeným plemenem šlechty. První obrazy, představující tyto psy, jsou z dílny italských malířů 16. století, do roku 1710 lze datovat fresku s vyobrazením dalmatina v klášteře Zaostrog (Dalmácie). V díle jistého Thomase Bewicka, které bylo vydáno v roce 1792, se nalézá popis a kresba dalmatina; Bewick tohoto psa nazývá „dalmatin“ anebo „kočárový pes“.První standard byl vydán v roce 1860.

Dalmatin.jpeg

Chov dalmatinů v ČR

V nepatrném počtu se v Česku s dalmatinem setkáváme i v době mezi první a druhou světovou válkou. Po první světové válce byl u nás jediný chovatel dalmatinů a to továrník Manek z Jablonce nad Nisou. Po druhé světové válce zde zbylo dalmatinů jen velmi málo. V roce 1946 se několik černě a hnědě tečkovaných dalmatinů objevilo ještě na výstavě v Liberci, ale již naposled. Dalších více než deset let trvalo, než se to změnilo.

To se stalo 26. dubna 1969, kdy Miloš Synek dovezl ze Záhřebu dalmatina. Krátce nato přivezla Anna Šatrová dalšího psa z Anglie. V roce 1970 byl pak založen první český klub, nazvaný Klub chovatelů dalmatinů a to přesto, že se v Česku nacházeli jen dva psi. Ještě téhož roku sem ale byli přivezeny další dvě hnědě tečkovaná feny.

Vzhled

Dalmatin je středně velké až velké plemeno. Výjimečné je zbarvením srsti – je bílý s hnědými nebo černými skvrnami. Chlupy jsou krátké a tvrdé, srst hustá a lesklá. Štěňata se rodí bez skvrn, ty se ovšem na těle objevují až desátý nebo čtrnáctý den od narození. Psi s černými skvrnami mají tmavohnědé oči a psi s hnědými skvrnami mají oči jantarově zbarvené.

Povaha

Dalmatin je pes přátelské a dobromyslné povahy. Díky svému temperamentu je vhodný pro aktivní lidi a svým přátelským vztahem k dětem také jako rodinný pes. Je velmi inteligentní a učenlivý. Majiteli nebo rodině je plně oddaný a loajální, nikdy by jim úmyslně neublížil. Je aktivní a mrštný. V jeho chovu se většinou upřednostňuje lovecký výcvik před klasickým, takže má dobře vyvinuté lovecké pudy a rád pronásleduje nebo stopuje zvěř.

K dětem je přátelský, ať už patří do jeho „smečky“ nebo ne. Avšak majitelé musejí svého dalmatina dobře hlídat, pokud si jejich dítě hraje s nikým jiným. Dětskou hru by mohl dalmatin pochopit jako napadení a mohl by „své“ dítě začít bránit.

S ostatními zvířaty vychází dobře, ať už s drůbeží nebo koňmi. Je vhodné jej chovat ve větší smečce, pokud budeme schopni všem jejím členům poskytnou hodně pohybu, což takový dalmatin potřebuje.

Častá onemocnění

Dědičná hluchota — častým dědičným onemocněním je dědičná hluchota, která je vedlejším účinkem genu způsobující bílou srst. Psi, kteří mají modré oči jsou z chovu vylučování právě proto, že oni nosí geny dědičné hluchoty.

Močové kameny — dalmatini jsou oproti ostatním psím plemenům náchylnější k močovým kamenů. Může to způsobovat krmení, nízký příjem vody nebo zánět močových cest.

ARDS — onemocnění dýchacího aparátů postihující psi již v nízkém věku. Touto nemocí může trpět i člověk a podobné příznaky byli jako jediné zatím zaznamenány jen u dalmatinů. 100% funkční lék zatím nebyl vynalezen a jedná se spíše jen o dohady.


Základní informace
země původu Chorvatsko Chorvatsko
Tělesná charakteristika
hmotnost cca 24–32 kg
výška † 56–61 cm
barva bílá s černými skvrnami nebo bílá s hnědými skvrnami
Klasifikace a standard
skupina FCI 6
sekce FCI 21
podsekce FCI 998
zdroj: wikipedie